na Blog.cz

Někdy když si Evženie Bonbargová vzpomene na svůj předchozí život, jen posmutní a chvilku si popláče. Vždyť její minulý život byl mnohem lepší než teď!

Když jsem byla malá holka, chodila jsem se svojí maminkou na procházky, jenže teď, když je mi dvanáct let je už skoro 5 let po smrti a já bydlím v děcáku. Pro holku jako já, která měla cokoli na co si vzpomněla je to dost těžký život. Ještě teď mám nějaké to oblečení z dětství.. růžové a zároveň tehdy oblíbené. Slušelo mi to. Narozdíl ze součastnosti. Chci vrátit čas, chci ať je maminka zase naživu, chci ať mě někdo kromě mých protivných opatrovatelek obléká.. Chci, ale nic nemůžu mít. Mám jen starý potrhaný hadry do kterých mě navlékly opatrovatelky. Jsou to krávy, které nerozumí módě. Ale já chci pryč! Nechci tu být. Nechci žít s těmi malými haranty, kteří nemaj nikoho.. já mám otce... bohužel si mě nechtěl vzít, páč se ženil a macecha je strašná a nesnášíme se. Nenávidím je a už nechci žít pokud odtud IHNED nevypadnu.